Řeka Morava LP 2008

Prázdniny, slunné počasí, na vodu jako dělané. Tentokrát jsme vyrazili pouze na řeku Moravu.

Sobotní slunné prázdninové ráno, nebe téměř bez mraků a já opět vyrážím na vodu.
Tentokrát jsme se rozhodli sjet meandry řeky Moravy, které začínají pod Vnorovským jezem a pokračují směrem dolů po proudu.

Tato část řeky je opravdu nenáročná a jednoduchá, ale také velmi krásná. Protékající řeka, která je zde neudržovaná, si brodí cestu mezi pískovými břehy, které jsou v některých místech i několik desítek metrů vysoké, ve vodě jsou vidět vyčnívající kmeny popadaných stromů a vy mezi nimi musíte hledat tu nejlepší cestu.

Den první: sjezd

Původní trasa měla být z obce Vnorovy do Rohatce. Večer před výjezdem jsme trasu kvůli vzdálenosti přeplánovali a rozhodli se, že bude lepší vyjet z města Veselí nad Moravou, aby byla trasa o něco delší.

Před odjezdem vše vypadalo dobře a dokonce i přes nepříznivé předpovědi počasí jsme se sešli v plném počtu osmi lidí na stanoveném místě a tak jsme mohli vyrazit.

Až po Vnorovský jez je řeka Morava dost nudná, protože jsou vidět pouze klasické travnaté břehy bez stromů, které po chvíli omrzí.

Pod jezem se situace změní, když vplujete do oblasti „vátých písků“, kde je část oblasti vyhrazená jako rezervace a tudíž bez sebemenšího zásahu člověka.

Jedná se o poslední neregulovaný úsek Moravy a můžete sledovat jak si řeka sama vytváří cestu mezi pískovými břehy osetými mohutnými borovicemi. Po krajích břehů jsou rozsáhlé písečné pláže a voda je poseta popadanými stromy. Při proplouvání si připadáte jako by jste pluli do minulosti.

Celá cesta probíhala bez sebemenších problémů a myslím ze si všichni docela užívali.

Den první: noc

Pro přespání bylo předem vybráno místo, na které jsem dorazili docela brzy, mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední, ale to vůbec nevadilo.

Počasí nám stále vycházelo a většinu času svítilo slunce, i když chvílemi zašlo za proletující oblak, a tak jsem většina z nás naskákali do „špinavé“ vody, která poskytla dostatečnou úlevu před parným počasím.

Celý večer probíhal dost poklidně až do doby, kdy došlo pivo, což bylo opravdu nemilé. No podcenili jsme situaci, a když už začalo docházet i víno, začínalo to být opravdu nepříjemné a beznadějné, protože nejbližší civilizace je několik kilometrů vzdálená.

Inu musela vyrazit skupina těch nejodvážnějších, mezi kterými jsem byl i já, nakoupit nové zásoby.

Cesta nebyla jednoduchá, naštěstí jsme na cestu vzali část posledních zásob alkoholu a po tři čtvrtě hodině rychlé chůze dorazili do nejbližší vesnice. Po zjištění, že jediná místní hospoda (motorest), je zavřená, jsme opět upadali do stavu beznaděje. Naštěstí stačilo několik telefonátů a hned nám byly doručeny tři plné tašky piva a my jsme se mohli vydat na cestu zpět.

Cesta zpět byla už méně náročná, a i když už byla tma, tábořiště jsme našli bez problémů (ani nevím kolik těch piv jsme přinesli a kolik cestou vypili).

Až na spaní na tvrdé a hrbolaté zemi byla noc vcelku příjemná a nakonec jsme nepotřebovali ani stany a mohli spát pod širákem.

Druhý den: návrat

Na druhý den byla naplánována cesta směrem dolů po proudu od tábořiště do Rohatce. Ani nevím proč jsem navrhl, že by jsme mohli vyjet řeku zpět do Vnorov, proti proudu.

Po několika protestech jsme se shodli, že by jsme to mohli zkusit a tak začala nejhorší část celého víkendu, po které mě asi většina zúčastněných proklínala, protože cesta proti proudu řeky byla opravdu náročná a krkolomná.

Téměř třetinu cesty jsme museli lodě táhnout protože pádlovat proti proudu opravdu nešlo a dokonce jsme cestou utrpěli i ztráty. Nakonec nás zůstalo, a na konečné místo dorazilo, pouze šest z osmi.

Závěrem

Závěrem by jsem se chtěl všem zúčastněným omluvit za opravdu únavnou neděli, která původně nebyla v plánu, ale myslím že se voda jinak celkem vydařila.

Jediné co mě mrzí je, že jsme neulovili toho divočáka, i když jsme měli tak důkladný plán. No snad příště.