Život řidiče
Život řidiče začíná většinou v osmnácti letech autoškolou, kdy dostane svůj vlastní řidičský průkaz a oprávnění řídit motorové vozidlo. V tomto věku je to on, komu patří silnice a kdo je ten vůbec nejlepší řidič ze všech.
Denně přicházení na silnice nový a nový řidiči. Všichni chtějí řídit a všichni řídit samozřejmě umí.
Život řidiče by se dal rozdělit na dvě základní etapy. První je ta, kdy si neuvědomuje, jak může být řízení auta nebezpečné a nechápe principy na silnicích. Až časem se přesune do druhé etapy, ve které pochopí, že běžné ježdění není závod a řízení nese určitá rizika.
18 let
No jo, 18. rok života, konečně řidičák a jde se jezdit.
Nikdo vám nesvěří drahé auto, ale i tak je dědův Favorit, nebo Felície rychlejší než ostatní auta na silnici a zřetelně to dáváte najevo.
Nechápete ty debilní staré dědky za volantem, kteří dodržují předpisy. Ono celkově, předpisy? Pche. V obci padesátka a mimo obec devadesátka. Kdo to jenom vymyslel, taková hovadina, když mám tachometr do dvou set. S takovou se to auto ani nezahřeje.
Navíc ta spousta kreténů, kteří tyhle nesmyslné předpisy dodržují, to by jste nevěřili. No alespoň je mezi čím kličkovat, vždyť přece plná čára není zeď a moje škodovka něco snese.
A konečně první vydělané peníze. Konečně si můžu koupit první pořádné auto, které bude silnější a rychlejší než auta těch debilů na silnicích, kteří si vezou rodinku na výlet a bojí se tomu přišlápnout plyn, a to mě stálo jenom pár tisíc.
Moje nové auto je mnohem rychlejší a opět to dám všem najevo, aby bylo jasno: „Mě nikdo předjíždět nebude“ Vždyť já jsem mnohem lepší řidič než všichni ostatní a jenom tak něco mě nepřinutí sundat nohu z plynu.
Heh, to není jako v autoškole. Stejně dodnes nechápu co si ten blbec o sobě myslel, to bylo pořád zpomal, zpomal. Fakt idiot. Kdyby tam neměl ty pedály, tak bych mu ukázal.
23 let
Už je to pět let, co mám řidičák.
Řekl bych, že v životě řidiče přijde okamžik, kdy si uvědomí, že za volantem by se měl chovat slušně a hlavně respektovat okolní řidiče a dávat jim to najevo.
Když vás někdo chce předjet, není v tom nic osobního a určitě vás nechce vyzvat na závod, ale prostě chce projet rychleji. Značení a dopravní předpisy nejsou jenom tak pro legraci a za ten čas, co řídíte, jste to už taky zjistili a pochopili.
Starší lidi za volantem vám zase až tak nevadí (samozřejmě nemyslím 70-ti leté důchodce, kteří jsou nebezpeční sami o sobě), jsou podobní jako vy a uvědomují si rizika na silnici. Spíše vám vadí mladí puberťáci, kteří mají starou herku, se kterou se snaží lámat rekordy v rychlosti a vůbec si neuvědomují nebezpečí, jakému se vystavují. Nebezpečí, které bohužel nehrozí jenom jim, ale i všem, kteří se jim postaví do cesty.
Začínají se přeskupovat hodnoty, které očekáváte od nového auta. Rychlost a výkon určitě není to nejdůležitější. Před koupí se díváte na bezpečnost, spotřebu a podobné faktory.
Jako dobrý řidič se nenarodíte! Dobrým řidičem se stanete.
Závěrem
Aby bylo jasno, nejsem řidič, který by jezdil pomalu, nebo který by svou jízdou blokoval vozovku a jiné auta. Kdo mě zná, ví, že jsem řidič, který jezdí rychle a místy určitě až nepřiměřeně rychle. Ovšem uvědomuji si rizika na silnicích a snažím se jím předcházet. Snažím se spolupracovat s ostatními řidiči, kteří mě to zase oplácí. Často si na silnicích všímám mladých a nezkušených řidičů, kteří řídit prostě neumí, ale snaží se si něco dokazovat.
Opět psáno trošku s nadsázkou.
JJ já s tím naprosto souhlasím až na to, že ne každému se bohužel ty hodnoty začnou měnit už ve 23 letech a zdaleka ne každý si to uvědomí hned po první přežité havárce mnohokrát zaviněné z velké části vlastní blbostí.
Alespoň tedy musím uznat, že tvá změna životního postoje k řízení je vidět, gratuluji! Teda ne že bys jezdil míň šíleně ale aspoň že o bezpečné jízdě mluvíš, zatímco ostatní se tomuto, pro ně téměř knižnímu, výrazu smějí.
Uvědomovat si, že řízení potřebuje více zodpovědnosti asi nekončí jen u toho, že si řeknu "Uvědomuji si jaké následky to může přinést", ale přitom budu jezdit "rychlou" jízdou i nadále. Rychlost vždy = nebezpečí. Myslím, že uvědomění se nemůže nikdy rovnat tomu, že budu bezpečný řidič. Možná je lepší si to uvědomovat. Ale pak zase přichází otázka – jsem opravdu rozumný řidič když si to uvědomuji, ale přitom se nechovám jak mám?
Osobně jezdívám hodně s rodinou. A bohužel opravdu snad 90% mladých lidí jezdí jako na závodním okruhu. Znám je navíc i osobně a snad jen na výjimky si všichni uvědomují nebezpečí.
Bohužel jen uvědomovat si to nestačí …až k něčemu dojde, tak nezapomínejme na to, že auto na naše povely nereaguje tak rychle jak náš mozek! …ale ruku na srdce …jsme opravdu všichni tak bezchybní? (každý někdy nějak poruší pravidla – otázka jak často to děláme)
Něco na tom bude… Sám nezapomenu jak jsem měl řidičák první týden a otci rozbil auto… Právě tyto situace člověka donutí zamyslet se nad tím jak jezdí. Když si na to dnes vzpomenu, tak z toho mám strach, málem jsme šli přes střechu a dopadlo by to hodně blbě..
Jinak Zaachi, co jsis koupil místo Coupe? Ja jej mám a jsem s ním spokojený. I když má svoje mouchy a jako sporták se spíš tváří než aby ním bylo 🙂