Můj dvouměsíční worknout – 20kilo dolů

Moderní doba, sedavé zaměstnání, nedostatek času, to vše zřejmě vede k tomu, že lidi nemají čas na sebe. Zhubnout není tak složité, jak si spousta lidí myslí, je to všechno je to o tom se přestat sám sobě vymlouvat, zvednout prdel ze židle a něco s tím jít udělat. Zhubnul jsem 20 kilo za dva měsíce a zase takový problém to nebyl. A třeba tím někoho motivuji.

Intermezzo

K důležitým dlouhodobým rozhodnutím většinou člověk potřebuje impulz, který mu pomáhá toto rozhodnutí udělat a vytrvat v jeho dosažení.

Důvod

Co bylo pro mě důležité je asi samotné uvědomění, že nějaká nadváha existuje, a že bych s tím měl něco dělat. Člověk si dost často nerad přiznává vlastní chyby a rád si je omlouvá nebo ještě horší, je raději přehlíží.

Dost dlouho jsem stával před zrcadlem se zataženým břichem a říkal si, že to je pořád dobrý, ale nebylo.

Teď budu možná trochu osobní, ale můj důvod, nebo první impulz proto, něco s tím udělat byl rozchod s přítelkyní po mnohaletém vztahu. Nechtěl jsem rozchod řešit sebelitováním s kámošema u piva, ale taky jsem nechtěl sedět doma na prdeli a litovat se sám v prázdném bytě.

Dost často jsem od přítelkyně slýchal, že bych měl shodit a že mám nadváhu (měla vlastně pořád blbý keci). A v tento moment jsem si řekl, že bych mohl začít sportovat. Sportoval jsem i dříve, takže nebude problém s tím začít.

Sport mě vždy bavil, sportoval jsem, když jsem byl mladší, hrál fotbal, chodil do posilovny, ale všechny tyto záliby se vytratily s tím, když jsem začal pracovat

Odhodlání

Všechno je to v hlavě, buď člověk chce a jde si za tím, nebo by chtěl, ale nedokáže si za tím jít. Druhá možnost je podle mě spíše o hledání výmluv, protože není nic, co by člověk nedokázal, pokud opravdu chce.

Tímto jsem si prošel samozřejmě taky, a taky jsem hledal výmluvy. Takové ty obvyklé jsou, že venku prší, že je zima, nebo v mém případě hlavně že mám moc práce …

Čas

Času má každý samozřejmě dostatek, je to jenom o tom chtít něco dělat, a opět se sám sobě nevymlouvat. Já jsem si řekl, že přestanu hledat výmluvy, ale budu se snažit hledat důvody proč nesedět doma.

Ve výsledku zjistíte, že tu půlhodinu, nebo třeba i hodinu denně si najdete velmi snadno, ať už to je brzy ráno, nebo později večer a přestanete se vymlouvat a sami sobě se snažit omlouvat a přesvědčovat se že čas je právě vaše příčina, proč nemůžete nic dělat.

Začátky

Když máte odhodlání, tak stačí už jenom začít, což je zřejmě ten nejtěžší krok. Neměl jsem žádný plán, jenom jsem věděl, že se musím začít hýbat, že chci každý den splnit nějakou aktivitu. Dal jsem si mantinel měsíc, když to někam povede, tak v tom přetrvám.

Nápadů s jakým sportem začít jsem měl spousty, ale nejschůdnější mi přišla cyklistika. Kolo jsem už dlouho plánoval koupit, a teď jsem měl důvod. Navíc jsem si říkal, že když si koupím dražší kolo, bude mi líto na něm nejezdit, a tak se taky stalo.

Před 4 měsíci jsem ani netušil, jakou vášní se mi kolo stane, a jak se budu každý den těšit, až budu moci obléct kombinézu a někam vyrazit.

Na kole jsem od té doby jezdil denně a hned první den mě to začalo bavit. Denně jsem se snažil jet delší a delší trasy, a srovnával jsem je s časy, za které jsem tyto trasy ujel dny předchozí. Za prvních 14 dnů jsem zjistil, že jsem díky kolu poznal široké okolí, které jsem do té doby vůbec neznal a že díky kolu mám důvod vypadnout ze stereotypu, který jsem zažíval. Navíc bych řekl, že mi to hodně pomohlo i psychicky, kdy jsem měl čas si uspořádat myšlenky, nebo na chvíli úplně vypnout.

Ke kolu jsem po 14 dnech přidal i běhání. Vytvořil jsem si návyk, kdy vstávám o hodinu dříve, než jdu do práce, a jdu ráno běhat. Po běhu sprcha, snídaně a jsem hned lépe nastartovaný do pracovního dne.

Začátky s běháním byly teda dost krušné, první den po prvním kilometru jsem myslel, že si budu volat sanitku, ale další dny byly lepší a lepší a jsem rád, že jsem v tom vytrval.

Krom běhání jsem odhodil klíče od auta, a začal všude chodit pěšky nebo jezdit na kole. Zjistil jsem, že ve městě jsem navíc na kole rychlejší než MHD, a například po pracovní schůzce mi půlhodinová chůze pomohla si protřídit myšlenky.

Jídelníček

Jak se říká, polovina úspěchu je v kuchyni a je to svatá pravda.

Nechtěl jsem upravovat jídelníček, ale věděl jsem, že musím upravit své stravovací návyky. Doteď jsem nesnídal, a přejídal se před spaním, což je logicky špatné. Nepotřeboval jsem hledat žádného výživového poradce, sám jsem si uvědomoval, co dělám špatně.

Začal jsem jíst pravidelně. První jídlo je snídaně, a poté se snažím jíst cca po třech hodinách a hlavně jsem se přestal přejídat před spaním. No a hlavně, co je důležité, jsem přestal pít alkohol, nebo alespoň jeho konzumaci na nějakou dobu téměř úplně omezil.

Trackovani aktivit

Hlavně zezačátku mi strašně pomohlo trackování aktivit, které jsem provozoval. Každou aktivitu (kolo, běh) jsem si pomocí aplikace RunKeeper trackoval a vytvářel si tak statistiky.

Tady je potom strašně hezky vidět zlepšení a člověk se více snaží a mě osobně dost motivovalo překonávat vlastní rekordy.

Další aktivity a denní režim

Po cca měsíci jsem si vytvořil návyk, kdy jsem 2x denně běhal, většinou ráno a večer. Běh mi pomáhal i psychicky. Ráno jsem si utříbil myšlenky, večer jsem přemýšlel, co všechno jsem za den stihl, a celkově jsem z toho měl strašně dobrý pocit. A do toho se snažím zapojit ještě každý den jednu aktivitu – posilovnu, brusle, kolo, plavání nebo něco jiného.

Ranní vstávání už nebylo tak složité a vlastně první co jsem po zazvonění budíku dělal tak šel k teploměru, abych věděl jak se mám obléct na běhání.

Ve výsledku to vedlo až k tomu, že jsem si upravil pracovní dobu, abych se mohl sportu více věnovat, hlavně kolu. Přestal jsem pracovat v pátky, abych měl více času a mohl kolikrát i celý den trávit na kole. Teď už se nevymlouvám na počasí, ale spíš mám radost z toho, když například ve sněhu vezmu kolo a jsem jediný cyklista široko daleko.

Závěrem

Zhubnul jsem za dva měsíce 20 kilo. Pro mě to není žádná osobní výhra, přesvědčil jsem se o tom, že zhubnout není až tak složité, stačí opravdu jenom trocha odhodlání a občasné přemáhání. Z původních 95kil jsem se dostal na aktuálních 75 a musím říct, že se cítím opravdu lépe.

Ve výsledku mě to nestálo nic, čeho bych nyní litoval, spíše jsem za to všechno sám sobě vděčný. Vytvořil jsem si nové návyky a celkově se cítím lépe.