Co všechno si zloději dovolí

Přesvědčil jsem se o tom, že hranice lidské troufalosti neznají meze. Setkal jsem se s krádeží na vlastní pěst a obětí jsem se stal bohužel já. Zloději se nestydí krást ani tam, kde byste to nejmíň čekali.

Je to už několik dní, co jsem se stal objetí zločinu. Konkrétně se jednalo o krádež a musím říct, že ještě nyní z toho mám velice špatný pocit.

Nejprve vám nastíním situaci, která nastala:

Jsem zaměstnán jako programátor u jedné firmy. Pro práci používám jedině notebook, protože není problém pracovat z domova a tudíž mám na notebooku všechno potřebné, co je pro mě pro práci důležité.

Byla středa ráno a vypadalo to na klasický pracovní den. Vzbudil jsem se v půl deváté (v noci jsem pracoval do 4 do rána) a vyrazil do kanceláře, kde jsem se měl setkat s jedním kamarádem, který chtěl pomoci s bakalářskou prací (ano, mimo práci ještě studuji vysokou školu).

Bohužel nastala situace, kdy šéf potřeboval, aby byl daný úkol, na kterém se dělalo už několik dní, byl ve středu večer hotový. Navíc mě zdržel kamarád, se kterým jsme nakonec několik hodin instalovali Linux na jeho notebook (o tom až někdy jindy, ale už teď můžu napsat, že se to nakonec podařilo). Tudíž jsem v práci musel zůstat o několik hodin déle.

Bylo několik minut před pátou hodinou odpoledne, kdy jsem si vzpomněl, že musím jít koupit cédéčko. Kamarád byl v práci stále se mnou a tak jsme společně vyrazili do prodejny, která je ve stejné budově jako moje kancelář.

Svou kancelář zamknul, ale nechal jsem rozsvícené světla. Však budu za pár minut zpět. Seběhli jsme tedy domů, já jsem šel koupit CD a kamarád si mezitím zapálil cigaretu. Vyšel jsem z prodejny, on mezitím dokouřil a během dvou minut jsme se opět vraceli zpět do kanceláře.

Jaké mě čekalo překvapení, když jsem odemknul a můj stůl byl prázdný. Notebook nikde.

Nejprve jsem myslel, že se jedná o špatný vtip, ale jakmile jsem se trochu vzpamatoval, tak jsem si uvědomil, že to bohužel asi vtip není, jelikož v celé budově kromě nás dvou nebyl skoro nikdo.

Seběhl jsem rychle schody a rozhlížel se, jestli někoho neuvidím. Bohužel nikde nikdo. Zmocnil se mě pocit beznaděje, ale začal jsem rychle přemýšlet co dál. Po několika úvahách jsme dospěli k závěru, že nezbývá nic jiného než zavolat policii.

Vlastní úvahy

Než přijela policie, měl jsem dost času, abych přemýšlel, co se vlastně stalo (policie má sídlo asi 300 metrů od mé kanceláře, ale i tak jim trvalo skoro 15 minut, než přijeli).

První věc, která mě zaskočila bylo, že po příchodu do kanceláře bylo zamčeno. Nepochopím zloděje, který utíká z místa činu a zamkne za sebou. Proč by to dělal. Proč by riskoval dalších několik vteřin u dveří, když nemusí.

Klíče od kanceláře

Když se firma stěhovala do této budovy, vyměnili jsme samozřejmě zámek, od kterého byly vyrobeny dva klíče. Jeden jsem měl já, a druhý měl šéf.

Bohužel se v celé budově měnili před týdnem okna a firmě, která to měla na starosti, se odevzdávali klíče, aby se do kanceláří dostali, když my tam nebudeme.

Proběhl jsem budovu a zjistil, že v celém patře jsem byl já, kamarád, a navíc shodou náhod ještě dva dělníci, kteří zrovna měnili okna v jedné kanceláři. Byli to stejní dělníci, kteří měnili okna v naší kanceláři, a tudíž se dostali do styku s klíčem.

Nechtěl jsem na nikoho házet vinu, ale po prvních úvahách jsem měl jasné podezřelé. Navíc, když jsem seběhl ze schodů, viděl jsem dělníky, jak něco nakládají do auta.

Naštěstí během čekání na policii přijel majitel firmy, která mění okna, se kterým se dalo na rovinu jednat.

Během chvilky jsem mu vylíčil co se stalo a nezapomněl jsem zmínit, že klíče od naší kanceláře prošli jejich rukama. Bylo vidět že začal cítit trochu zodpovědnost za to, co se stalo a snažil se mi maximálně pomoci.

Poslal jsem tedy kamaráda, aby šel čekat na policii, a spolu s majitelem oné firmy jsme začali prohledávat celou budovu, kousek po kousku.

Příjezd policie

Během našeho hledání dorazila policie a začalo opětovné vysvětlování situace a to hned několikrát. Začal výslech oněch dělníků, a všech, které jsme v budově potkali. Bohužel nikdo nikoho neviděl a nikdo nikoho nepotkal.

Policie se šla podívat na místo činu, které si nafotili a začalo opětovné vysvětlování. A pořád dokola. Znova výslech všech přítomných a znova prohledávání celé budovy. Nejvíce podezřelí byli asi dělníci, kteří měnili okna. Na práci policie jsem si nemohl stěžovat, po několikáté prohledali budovu a prohledali jsme i auto dělníků. Bohužel nikde nic. I když se říká, že naděje umírá poslední, mě už v té chvíli nezbývala téměř žádná.

V budově se nic nenašlo, policie si nafotila celou místnost a dveře a snažila se hledat nějaké náznaky vniknutí. Bohužel nikde nic.

Co se všechno ztratilo?

Když jsme z kanceláře odcházeli, byli na mém stole dva notebooky a peněženka. Na vedlejším stole ležel LCD monitor a počítač. Dále zde byla nějaká tiskárna a podobné věci. Zloděj nevzal nic jiného, než všechny moje věci.

Do práce si s sebou nosím brašnu, notebook, napájení a externí disk. V práci notebook připojím na napájení, připojím si myš, která leží vždy na stole a je hotovo.

Zloděj ukradl notebook, externí disk, napájení a brašnu a zůstal tam jak kamarádův notebook, tak peněženka, což osobně nechápu, protože kdybych já kradl a viděl na stole peněženku, tak ji rychle strčím do kapsy.

Hotovo, notebook už se asi nenajde

Mezi tím pokračovalo policejní vyšetřování. Poprosili mě o dodání záručního listu k notebooku, že budou objíždět bazary a kdyby na něj náhodou narazili.

Ovšem na otázku, zda je alespoň minimální šance, že by se notebook našel, mi bylo odpovězeno, že slovo minimální je příliš silný výraz. Takže jsem pochopil že notebook už asi nikdy neuvidím.

Osobní ztráty

Celková ztráta byla vyhodnocena policisty (kteří ani nevěděli jak se píše Western Digital) na hodnotu 33 000 Kč. Ovšem tato cena je pouze za hardware, který je nahraditelný.

Osobní ztráta je mnohem větší. Na notebooku jsem měl všechny důležité data, bez kterých jsem, jak se česky říká, „namydlený“. Hromady zdrojových kódů, osobní dokumenty, celé účetnictví (vlastním navíc živnostenský list), rozpracovanou bakalářskou prácí, všechny dokumenty do školy, téměř dokončenou knihu (tato odborná publikace měla vyjít na jaro, a už byla téměř dokončená) a mnohé další data, na které si budu postupně vzpomínat.

Zálohy?

Asi si řeknete, že si za to můžu sám, že jsem měl mít od všeho zálohy.

Na svou obranu musím říct, že jsem od všeho zálohy samozřejmě dělal, ale bohužel byly na externím disku, který s sebou stále nosím. Ovšem disk se ztratil spolu s notebookem. Tudíž jsou i všechny zálohy v háji.

Co k tomu dodat?

S notebookem jsem se již rozloučil. Osobně mi při pomyšlení, že ve stejnou dobu jako píši tento článek někdo sedí nad mým notebookem a zkoumá data, která jsou zde uložená stoupají vlasy na hlavě. Určitě to není příjemný pocit, když víte že se vám kdokoli může hrabat ve vašem soukromí (pokud ho teda nezastavila hesla), ale bohužel jsem zde téměř žádné neměl a i kdyby, tak není problém si nabootovat Live CD a disk prozkoumat.

Všechna hesla jsem si snad změnil ale i tak, člověk může na něco zapomenout a hned je zde velký problém. I když na druhou stranu to možná se starostlivostí přeháním a notebook už je dávno přeinstalovaný ze skryté partittion, která je zde přímo od výrobce (takže má zloděj navíc k notebooku i originální systém Windows XP Professional). Jediné co mi zůstalo je záruční list, který asi už nevyužiji.

Opatření do budoucna

Zkuste se vžít do mé situace a představte si že se podobný případ stane vám. Určitě chápete, že jsem ztratil důvěru. Do kanceláře jsem kolikrát jezdil i o víkendu, abych jsem zde mohl v klidu pracovat. Ovšem nyní abych se bál jít i na záchod a nechat notebook v zamčené kanceláři, protože jak mi bylo sděleno technikem od policie, pro zloděje není problém klasický zámek během několika vteřin odemknout a přes dveře se tak dostat. Čili jako první opatření bude určitě koupě lepšího zámku na dveře, popřípadě nějaký alarm, který by zloděje alespoň vystrašil.

Kromě zabezpečení notebooku mě nic moc dalšího nenapadá. Když si zloděj dovolí krást v budově, kde se pracuje (dělníci měnili okna) a vlézt do kanceláře, kde se svítí a odkud před několika minutami někdo vyšel a určitě se vrátí, tak nevím čeho všeho je takový člověk schopný. Tomu říkám drzost jak se patří.

O jaký notebook se jednalo

Hardwarová ztráta mě zase tak moc nemrzí, i když na svůj notebook jsem byl zvyknutý a maximálně mi ve všem vyhovoval.

Jednalo se o notebook značky Dell, konkrétně o mode Inspiron 6400, který obsahoval:

Procesor: Core 2 Duo na frekvenci 1.83 Ghz
Paměť: 2048 MB SDRAM
Display: 15.4“ UltraSharp Wide Screen WSXGA (nativní rozlišení 1680×1050, nádherný obraz)
Disk: 80 GB (7200 otáček)
Grafika: Ati Mobility Radeon X1400 256 MB

Výrobní číslo: 32C8N2J

Kromě notebooku byl odcizen externí disk WESTERN DIGITAL 2,5″ Passport II 120GB – černý (black), USB2.0, 2MB cache, 5400ot, 12ms, WDXMS1600TE a oranžová brašna Hamma, která je viditelná na první pohled a moc jich v naší republice zatím prodaných není (já jsem byl zřejmě první z celé české republiky kdo si ji před půl rokem koupil).

Na notebooku je mírně naprasklý pravý vnitřní rám, některé klávesy jsou již ošoupané od psaní a ošoupaný je taky plast tam, kde je položené zápěstí.

Navíc je na notebooku kryt Natural Leather (šedý kryt přes přední stranu notebooku).

Závěrem

Závěrem můžu novému majiteli notebooku maximálně pogratulovat a popřát, aby si jej užil. O notebook mi ani tak nejde, i když to zamrzí, ale spíše by jsem potřeboval data, které na něm byly. Tato ztráta je pro mě mnohem horší, než několik takových notebooků. Dokumenty, které jsem měl na notebooku uložené mi zabrali v mém životě spousty času, a bude mě to stát spoustu problémů s vysvětlováním. Bohužel mi je už asi nikdo nevrátí.

Kdyby jste náhodou o notebooku zjistili nějaké informace, ozvěte se mi prosím.